EVROPA V ENERGETICKÉ PASTI: DVĚ BRÁNY SE ZAVÍRAJÍ A DALŠÍ FRONT SE OTEVÍRÁ

Tohle už není malá válka někde daleko na mapě.

Tohle je konflikt, který začíná sahat přímo do nádrží našich aut, cen potravin, letenek, vytápění domů i účtů za elektřinu.

Cena ropy Brent se na živém trhu dostala přibližně na 110,82 dolaru za barel. Před námi leží velká hranice kolem 120 dolarů. Pokud ji trh prorazí a udrží se nad ní, mohou se rychle otevřít další úrovně kolem 128, 140 a nakonec historická oblast 147 až 150 dolarů.

Ale tentokrát nejde pouze o graf.

Jde o skutečné lodě, skutečné útoky a dvě nejdůležitější námořní brány světové energetiky.

Na jedné straně je Hormuzský průliv.

Tudy za normálních okolností prochází přibližně pětina světové ropy a obrovské množství zkapalněného plynu. Írán tvrdí, že během posledních 48 hodin zasáhl dvacet tankerů. Toto číslo zatím není nezávisle potvrzené. Spolehlivé zprávy hovoří nejméně o deseti napadených lodích v rámci poslední odvety.

To ale nemění hlavní problém.

Nemusíte potopit stovky tankerů, abyste zastavili dopravu.

Stačí několik útoků, mrtví námořníci, hořící loď a pojišťovny začnou odmítat krýt plavby. Lodní společnosti otočí své tankery. Námořníci odmítnou riskovat život. A průliv může být na papíře otevřený, ale ve skutečnosti jím skoro nikdo neprojede.

Na druhé straně je Báb al-Mandab – brána mezi Rudým mořem a Indickým oceánem.

Právě tudy vede cesta k Suezskému průplavu a dál do Evropy. Hútíové rozšiřují kontrolu na jemenském pobřeží a přibližují se k prostoru, odkud mohou ještě silněji tlačit na námořní dopravu.

Hormuz na východě.

Báb al-Mandab na západě.

Dvě brány. Jeden problém.

Pokud bude vážně narušena doprava v obou místech současně, Evropa nebude mít jednoduchou objížďku. Lodě budou muset měnit trasy, plavby se prodlouží, pojištění zdraží a náklady nakonec zaplatí obyčejní lidé.

A do toho přichází Pákistán.

Pákistán a Saúdská Arábie mají dohodu o společné obraně. Útok na jednu zemi může být považován za útok na obě. Pákistán dnes tvrdí, že žádný okamžitý vojenský vstup do války nebyl dohodnut.

Takže jasně: Pákistán zatím do války oficiálně nevstoupil.

Ale dveře už existují.

Pokud přijde velký útok na saúdské město, rafinerii nebo ropný terminál a zemře mnoho lidí, Rijád může požádat o pomoc. Ta nemusí začít invazí do Jemenu. Může začít protivzdušnou obranou, letadly, radary, zpravodajskými informacemi a technickou podporou.

A přesně tak se regionální války rozšiřují.

Ne jedním velkým oznámením.

Ale krok po kroku.

Amerika má stále obrovskou domácí těžbu. Produkuje kolem 13,9 milionu barelů denně. Jenže americká strategická ropná rezerva klesla přibližně na 285 milionů barelů – jen asi 40 procent své fyzické kapacity.

To není prázdná nádrž. Ale není to ani bezedná studna.

Strategická rezerva může tlumit šok a koupit čas. Nemůže měsíce nahrazovat výpadek obrovské části světového trhu.

Evropa je na tom hůř.

Evropské státy musí držet nouzové zásoby odpovídající minimálně 90 dnům čistého dovozu nebo 61 dnům domácí spotřeby. Na papíře to zní uklidňujícím způsobem.

Realita je tvrdší.

Tyto zásoby jsou most. Ne nový zdroj ropy.

Když konflikt potrvá dlouho, rezervy se začnou vypouštět právě ve chvíli, kdy budou tankery potřebovat dražší pojištění, rafinerie budou hledat vhodnou ropu a svět se bude prát o diesel, letecké palivo a plyn.

První krize proto nemusí vypadat jako prázdné čerpací stanice.

Nejdříve přijde drahota.

Dražší nafta.

Dražší doprava.

Dražší potraviny.

Dražší letenky.

Dražší výroba.

Nová inflace.

Vyšší úroky.

A další tlak na rodiny, které už dnes počítají každou korunu a každé euro.

A zatímco se svět dívá na Blízký východ, na východě Evropy roste další napětí.

Rusko zesílilo útoky na ukrajinskou logistickou a energetickou infrastrukturu. Polsko veřejně varuje před možným ohrožením přechodů mezi Polskem a Ukrajinou. NATO zároveň oznámilo, že jeho členové na jaře překazili ruskou operaci u strategických podmořských kabelů poblíž norských Špicberků.

Tohle je skutečná eskalace.

Ale říkejme pravdu celou: přímá válka NATO s Ruskem zatím nezačala.

Probíhá však nebezpečný pohyb těsně pod touto hranicí – drony, sabotáž, podmořské kabely, útoky na logistiku, narušování vzdušného prostoru, přesuny armád a stále tvrdší výhrůžky.

Stačí jedna špatně identifikovaná raketa.

Jedna záměrná sabotáž s mrtvými.

Jeden útok na území členského státu NATO.

A političtí vůdci mohou být dotlačeni k reakci, kterou už nepůjde vzít zpět.

Takže žádná panika. Ale ani pohádky.

Energetická krize není vzdálená teorie. Cenová fáze už začala.

Skutečný nedostatek paliv zatím není jistý. Jestli však zůstanou Hormuz i Báb al-Mandab vážně narušené několik dalších týdnů a současně se vyhrotí konflikt mezi Ruskem a Evropou, Evropa může vstoupit do nebezpečné zóny velmi rychle.

Ropa nad 110 dolarů je varování.

Ropa nad 120 dolarů by byla siréna.

A kdyby se současně zavřely obě námořní brány a otevřela se přímá fronta NATO–Rusko, svět by už neřešil pouze cenu benzínu.

Řešil by, jestli celý systém vůbec dokáže dál normálně fungovat.

FIFABUZZ bude situaci dál sledovat bez cukrování, ale také bez vymýšlení.

Potvrzené označíme jako potvrzené.

Tvrzení válčících stran jako tvrzení.

A nebezpečí jako nebezpečí.

Protože dnes nepotřebujeme další propagandu.

Potřebujeme vědět, co se skutečně blíží.

 

— Gitano Frank | FIFABUZZ