Loni v květnu zveřejnila izraelská komise zprávu, v níž tvrdí, že Hamás během svého útěku z koncentračního tábora 7. října 2023 prováděl organizovanou kampaň znásilňování a sexuálního zneužívání. Občanská komise pro zločiny Hamásu proti ženám a dětem ze 7. října, které předsedá Cochav Elkayam-Levy, nazvala svou zprávu „Už žádné umlčování“.
Obvinění ze znásilnění ze 7. října, stejně jako podobná tvrzení o dětech sťatých a pečených v pecích, se v zemích, jejichž média a politici nejsou vlastněni a provozováni sionisty, setkávají s skepticismem již dlouho. Možná právě proto Izraelci cítili potřebu „dokumentovat“ své příběhy o znásilnění ve zprávě Elkayam-Levy.
Zveřejněním své zprávy o „znásilnění“ však Izraelci neúmyslně odhalili lživost svých vlastních tvrzení. Komise zahrnula mnoho svědectví „osob, které přežily znásilnění“, která znepokojivě připomínají dechberoucí příběhy údajných přeživších holocaustu, kteří tvrdí, že je vychovali vlci, nebo kteří, jako nevlastní otec Anthonyho Blinkena, Samuel Pisar, tvrdí, že se nenápadně vrátili ke dveřím plynové komory a pak se vytratili těsně předtím, než byly zavřeny a puštěn plyn.
Příběhy o „znásilnění Hamásem“ jsou přehnaně šílené a plné nehorázně nepravděpodobných nebo nemožných detailů. Skutečným problémem však je, že všichni bojovníci Hamásu nosili na sobě tělesné kamery, které nahrávaly vše, co dělali – a zhruba polovina z přibližně 3 000 osob, které vstoupily do Izraele, byla zabita a ve většině případů izraelské úřady jejich tělesné kamery zabavily. Komise Ekayama-Levyho uvádí, že měla přístup k 10 000 snímkům a videím z těchto tělesných kamer, stejně jako k dalším od Izraelců, kteří natáčeli telefony. A pak jsou tu izraelské bezpečnostní kamery. Pokud, jak Komise tvrdí, Hamás sledoval úmyslnou politiku terorizace Izraelců rozsáhlým sexuálním násilím, měly by samozřejmě existovat minimálně stovky snímků a videí dokumentujících tyto ohavné činy.
Norman Finkelstein ve své kanceláři v Brooklynu. Kliknutím zvětšíte
Ale žádné nejsou. Nula. Jak ukazuje židovský učenec Norman Finkelstein ve své nové knize HROBNÍCI V GAZĚ: Vyšetřování korupce na vysokých místech :
„Ani izraelský stát, ani Občanská komise nezveřejnily ani jediný snímek z deseti tisíc fotografií a digitálních segmentů, které shromáždily, který by zobrazoval Hamas páchající znásilnění nebo jiné sexuální násilí… Ani jediný izraelský bezpečnostní systém, dopravní kamera ani jednotlivý mobilní telefon nezachytily Hamas páchající znásilnění nebo jiné sexuální násilí. Komise shromáždila „rozsáhlé“ digitální důkazy z digitálních nástrojů Hamasu. Hamas údajně zneužíval své hrůzné snímky ze 7. října a snímky Izraelců držených jako rukojmí jako „nástroj teroru“. Pokud bylo deklarovaným cílem podněcování teroru, pak se zdá, že čím barbarštější sexuální násilí šířil, tím lépe. Ale ani jedna zabavená tělesná kamera Hamasu, GoPro ani palubní kamera neobsahovala snímek znásilnění nebo jiných sexuálních násilných činů.“
Obvinění ze znásilnění ze 7. října, která Izrael obvinil ze znásilnění, byla ve skutečnosti vždy stejně očividně absurdní jako historky o upečených a sťatých dětech. Každý, kdo má sebemenší znalosti o Hamásu a kulturním a náboženském kontextu, v němž působí, ví, že by nikdy neprosazoval politiku sexuálního obtěžování. Hamás se důsledně a svědomitě drží futuwwy neboli „islámského rytířství“. Každý, kdo viděl videa rukojmích propouštěných Hamásem , na nichž se usmívající se Izraelci téměř toužebně loučí se svými rytířskými vězniteli, ví, že tvrzení o rozsáhlém systematickém špatném zacházení se zajatci jsou v nejlepším případě hysterické přehánění, v nejhorším případě vyložená propagandistická lež.
To neznamená, že 7. října nebyl žádný Izraelec zraněn. Hamás však úmyslně nezabíjel ani nezraňoval civilisty. Zapojil se do přestřelek s některými elitními jednotkami IDF a ve většině případů zvítězil, jak popsal Scott Ritter ve svém památném článku „ Nejúspěšnější vojenský útok tohoto století: útok Hamásu na Izrael 7. října “.
Rozkazy Hamásu byly 1) zaútočit na izraelskou armádu a porazit ji, 2) vzít zajatce z izraelské armády jako rukojmí a 3) jako záložní opatření, pokud by vše ostatní selhalo, vzít civilní rukojmí. Scott Ritter vysvětluje: „Vzatí rukojmí mělo Hamásu poskytnout vyjednávací páku o propuštění 10 000 vězňů držených Izraelem.“
Bojovníci Hamásu se na hudební festival Nova dostali náhodou. Uprostřed přestřelek a chaosu někteří bojovníci Hamásu využili příležitosti k zajetí izraelských rukojmích. Scény únosů, kdy bojovníci Hamásu odtahují ženy i muže a míří ve vozidlech zpět do Gazy, jsou dobře zdokumentovány. Pro rukojmí to nebyl příjemný zážitek… zejména pro více než 500 z nich, kteří byli úmyslně zmasakrováni izraelskými tanky a vrtulníky v rámci Hannibalovy doktríny .
Neexistují však žádné pádné ani přesvědčivé důkazy o tom, že by se jediný bojovník Hamásu dopustil byť jen jednoho sexuálního napadení, natož aby existovala nějaká úmyslná politika znásilňování. Izraelci jako obvykle nehorázně a bezostyšně lžou a projevují drzost, pro kterou jsou právem proslulí.